Mnoho lidí návštěvu zubaře odkládá do doby, než je bolest vyžene na pohotovost. Proč jsou takové obavy zcela iracionální a jak se jich zbavit?

Lidé, kteří za sebou mají jeden či více nepříjemných zážitku spojených s návštěvou pohotovosti, se jistě musí intenzivně přemlouvat k tomu, aby se do zubní ordinace vydali. A pomoc vyhledávají v okamžiku, kdy je stav jejich chrupu v opravdu neutěšeném stavu. Co je příčinou tohoto strachu?

 MUDr. Kateřina Veselá vysvětluje původ obav: „Nejčastější příčinou strachu je buď vlastní negativní zážitek, nebo negativní zážitek někoho z okolí. Většina těchto negativních zkušeností pochází z dřívejších dob, kdy ještě nebylo zvykem dávat lokální anestezii na každý, byt i drobný zákrok. V dnešní době je už běžným zvykem před každým stomatologickým zákrokem aplikovat lokální anestezii, takže nic nebolí a pacient se nemusí bát. A pokud by se někdo bál injekce, i to jde vyřešit, bud potřením dásně před aplikací injekce povrchovou anestezií, pak není cítit píchnutí, nebo při opravdu velkém strachu dát pacientovi dýchnout Entonoxu (rajského plynu), který zbaví strachu úplně.“ Důležité je, aby stomatolog byl komunikativní. Snadno se tak pacient dozví o možnostech, které mu ulehčí situaci, pomohou překonat strach. Je například s podivem, že hodně pacientů v anketách odpovídá, že jim jejich ošetřující lékař nenabídne lokální anestetikum apod. Stačí, aby zubař vše citlivě probral – počínaje důvody konkrétního ošetření, přizpůsobil plán pacientovým obavám, snažil se minimalizovat nepříjemné vjemy. Kooperace mezi pacientem a lékařem je nezbytná kromě toho by pacient neměl mít pocit, že si lékař v jeho ústech lidově řečeno „dělá, co chce“. Nezbytně je proto nutné, aby postupně a pomalu vysvětloval, laicky uchopitelně a pochopitelně, co se chystá dělat a z jakého důvodu. Navíc tato klauzule je i v NOZ (nový občanský zákoník), takže by tento přístup již mel být běžnou rutinou. Například by měl pacient vždy dostat na výběr, jestli chce plombu amalgámovou, hrazenou pojišťovnou, nebo výplň keramickou, za kterou je třeba si připlatit. Taková rozhodnutí bez předchozí konzultace lékař sám udělat nesmí. Třeba i proto, že zubní lékaři se shodují na tom, že mnoho lidí návštěvu zubaře odkládá do doby, než je bolest vyžene na pohotovost. Proč jsou takové obavy zcela iracionální a jak se jich zbavit? Materiál, který hradí pojišťovna, vydrží méně…

 MUDr. Veselá vysvětluje i další zajímavosti, které by laikovi neměly uniknout: „Před usednutím do lékařského křesla byste měli vědět, že vývoj jde dopředu, na trh přicházejí nové technologie a materiály. To znamená například, že pokud se před 20 lety téměř nedělaly rentgenové snímky a dneska jsou už součástí každé preventivní prohlídky, není to proto, že by si zubař jen tak na pacienty vymýšlel, ale proto, že na rentgenu lze zachytit zubní kaz v jeho počátečním stádiu, a tak ho opravit včas, než bez rentgenu, kdy pacient přijde, bud až ho začne zub bolet, nebo se při kousnutí do něčeho tvrdšího kus zubu ulomí. Nebo to, že se dneska dají čistit kořenové kanálky pod mikroskopem, tudíž lze najít všechny, které v zubu jsou, a kvalitně je ošetřit. A není to proto, že by zubař chtěl na pacientovi vydělat (ano, něco to stojí, ale kdyby se zub kvalitně neošetřil, začne bolet a nakonec může dojít k jeho extrakci a řešení mezery bude stát peněz ještě víc), ale proto, že chce udělat maximum pro to, aby zub pacientovi zůstal v ústech co nejdéle.“ Mezi lidmi koluje poměrně hodně mýtu o zubařském ošetření.

  MUDr. Veselá je uvádí na pravou míru: „Jsou mýty, které pobaví, ale také ty, které zarazí a nutí k zamyšlení. K těm, které pobaví, by asi patřilo například to, že zub vytržený za úplňku se zanítí, trochu děsivěji pak zní, že rentgen zubu způsobuje rakovinu hlavy. Častější jsou ale ty ‚nebezpečné‘ mýty, např. že se ženě zkazily zuby v těhotenství, protože dítě jí vysálo vápník (nesmysl, dítě není upír, nic nevysává, ale vlivem hormonálních změn může dojít k většímu otoku dásní a tím zhoršené ústní hygieně, následkem toho se zvýší kazivost). Nebo že parodontóza je dědičná, jeden z rodičů už ve 40 letech měl totální protézu, tak nemá smysl proti tomu bojovat, stejně parodontózu pacient dostane (dědičnost má vliv pouze u agresivních forem parodontózy, u většiny pacientů jde jen a pouze o správnou ústní hygienu). Nedalo mi to, abych se MUDr. Veselé závěrem nezeptala, kam chodí zubař k zubaři – otázka, která mě zajímá už od dětství. Odpověděla: „Ne, opravdu to zubaři nedělají tak jako Mr. Bean… Je to mnohem méně prozaické, zubař jde prostě k jinému zubaři, který ho ale ošetří pouze pod podmínkou, že mu do toho nebude kecat‘.“ (smích).

Zavolejte nám+420 221 595 000
Napište námrecepce@medical.erpet.cz
Najdete násPštrossova 10, Praha 1